Jsem džendrově nevyrovnanej maskulinární samec, starej kus, co mlsně kouká po světě. Po holkách a žrádle, za což můžou hormony a jima nevobsazený receptory v mozku, miluju řev motorů a smrad spálenýho ricinu s metylem, což je ten správnej adrenalín, hlavně když máte svý želízko v ohni a jdete fightit se svým týmeme vo bednu na Mistrovství světa.
Jenže místo aut či motorek, na který čumí kdekdo, mně se líbí rychlý čluny. Ležíte na břichu, v jedný ruce volant, v druhý knipl vod plynu, jedete hlavou napřed a kalíte si to po rybníku skoro dvěstě kiláků v hodině. Navíc to nemá brzdy, zatáčet můžete jen do leva a v mokrejch hadrech s lodí dohromady vážíte mizernejch 220 kilo. Newtonova fyzika vás drtí přetížením 4 Gé, nic moc nevidíte a moc chcete vyhrát. Já bych do toho nevlezl, je to formule jedna na vodě.
Přijeďte se mrknout. Jedovnice, rybník, v kempu si dáte pivo a guláš.