Zjistil jsem, že mne napadaj různý věci po ránu v autě. Protože jsem magor, tak jsem si zvykl jezdit s papírem a perem a čmárat slova na volantu, spíše po paměti, protože neřídím s brejlama na čtení. Je to lepší než záznamník, protože tam netrefím správnej čudlík. Papírek najdu na sedadle a pak jen přemejšlím, co jsem to chtěl. Zlatej Analog Life.
Druhá fáze je u kafe: srkám tu hnědku, mám nohy na stole, jablečnej book na klíně a píšu. Vyměřenej časovej limit je jedno kafe. Najdu vhodnou ilustraci a šoupnu to sem, vod tý chvíle to už žije samostatným životem. Já jsem to vypudil z hlavy a druhej den se scéna může opakovat. Aspoň ušetřím za psychouše. No a pokud to někdo čte, a zamejšlí se nad tématem, tak to je bonus navíc.