Ministerstvo sociálky dalo do placu kalkulačku spravedlivejch mezd. Prej abychom mohli bojovat za džendrově férový mzdy. Tak jsem si to spočítal: jsem muž z jihomoravskýho kraje ze soukromýho prostoru státní univerzity, mám 61 let, mám vzdělání a budu 9.000 pod ponorem průměrnosti. Jsou chvíle, kd jsem rád, že nejsem docent, to bych byl 20 tisíc pod čarou, jako profesor bych klesl ještě hloub – 25 táců pod průměrem.
Taky proto se mzdový pravidla raději neprojednávaj jak by se mělo, stejně zákony nikdo nedodržuje, a co kdyby někdo se vozval, že je to blbě. Starej Petr Fialů řikal ,že je divný, když v době hospodářskýho růstu nerostou adekvátně mzdy a tak jsem rád, že jdem proti trendům, dává mi to pocit jedinečnosti vizionářství top menežmentu mý Alma Mater.
Prachy by se hodily, počítaj se i na důchod, takže zůstanu pod čarou do smrti, jen si nesmím zapomenout dát bokem na funus, abych si to trochu užil. Ale zase to člověka učí skromnosti, přece jen, co bych s těma lovama dělal, mohlo by mne to svádět šetřit dětem na lepší budoucnost, podporovat je, jen ať se ti zmetci snaží sami, jak známo peníze kazej charakter. Takže raději budu chudej učitel na vysoký škole, na úplným dně vzdělanosti, protože i učitelé první třídy vobecný školy mají víc, navíc jim strana a vláda furt slibuje, že platy ještě porostou. A taky si říkám, že my umělci a dezajnéři máme bejt chudý, protože to je česká historická tradice, prej se jinak nedá dělat umění, proto studentům říkám, kupujte si dřevěný tužky, dají se vokusovat.
Naštval jsem vás? Inu jsou chvíle, kdy jsem rád, že nelovím po lesích bobříky a moje ambice se realizujou v anarchistickým prudění okolí.