Výsledky voleb jsou tady, projel jsem to, protože bramborová medajle se nepočítá. Smutnej z toho moc nejsem, potvrzuje to moje přesvědčení, že některý baráky v BlekFílds jsou nereformovatelný a že maj, co si zasloužej. Poblahopřál bych vítězům, ale ti jsou disciplinovaní a moje kecy nečtou.
Statistika voleb je jednoduchá: 60% člověků, teda přesněji 75 ze 124 akademiků, je spokojenejch a neměnilo by, zbejvajících 72 sečtělejch to nezajímá.
Znamená to, že necelý dvě třetiny jsou happy s vejplatou (jenom já teda nejsem), žena jim nenadává, což je divný. Člověk nebejvá s vejplatou spokojenej nikdy, na druhou stranu chudoba cti netratí. Mě to teda štve, že na svý pozici a svým věku mám vo deset táců v základu míň, než je tabulkovej průměr v Jihomoravským kraji. Na druhou stranu jsem rád, že nejsem docent, to bych měl vo dvacku míň, vo profesorech nemluvě (tam to dělá třicítku). Ale mohl bych někde doučovat, na základkách i středních jsou na tom dle strany a vlády líp. Naštěstí minimální zaručená mzda se furt zvyšuje, takže za chvíli BlekFílds dožene a předežene.
Ale na druhou stranu akademický výhody maj něco do sebe. Prej budeme mít docházkovej systém, kterej se vyplní sám, což je největší pokrok vod zrušení indexů.
Jak říkám, moc z toho smutnej nejsem, budu si dál dělat to, co považuju za správný. Blbý by bylo, kdybych to nezkusil.