Občas se mne někdo při řeči zeptá na černýho koně, co prej si vo tom myslím. Moc nechápu souvislosti, dostihy mne nezajímaj. Ale žeprej je někde v BlekFílds, je to Design a co já na to.
Černej plastovej kůň v životní velikosti s lampou na hlavě, jako fór docela dobrý. Viděl jsem ho před lety v kavárně v Práglu, myslím že v přízemí Paládia, někdy po otevření. Je to spíš vobjekt, kterej má upoutat pozornost a kterej je snobskej a vypovídá vo tom, „já na to mám“. Pokud mrtvej plastovej prázdnej kůň stojí stejně jako živej čistokrevnej roček, je to přinejmenším divný. V přepočtu má cenu 3 a 1/4 unce čistýho zlata, což je něco málo přes 0,1 kg.
Je fakt, že se nehejbe, moc nežere, némáte problém s vodpadama a vydrží dýl. Není to moc praktický, protože to pořádně nesvítí, vlastně mimo majetnický pud nevím k čemu to je.
Do celý kolekce patří ještě prase domácí se stolkem na hlavě a zajíc polní, taky lampa. Navrhly to Anna Lindgren a Sofia Lagerkvist ze švédského studia Front někdy v roce 2006, který dělaj spíš umělecký ptákoviny, než užitečnej design. Impuls dostaly od spoluzakladatele Marcela Wanderse prestižní firmy Moooi, která to vyrábí a prodává. Není mnoho dražších firem a produktů na světě.
Je to takovej postmodernistickej výstřelek. Autorky to samy nebraly moc vážně, dokavád se to nezačalo prodávat. Samy přiznávají, že to vzniklo jako provokace a fór a tím se to řadí spíše do kategorie umění.
Mně osobně to neoslovuje, musí to mít prostor a odstup, třeba ve velký hale, v muzeu, aby to mělo kýžený efekt, je to totiž socha a to o velikosti 2,3 m dýlky a 2,4 výšky, což už je fakt monstrum. I v prostoru musí být jasný, že je to joke, aby to nebylo trapný. Nicméně proti gustu žádnej dišputát. Já bych jenom tu šňůru vod elektriky strčil jinam.
Jo, jestli ho chcete, v německým e–šopu Connox ho maj v povánoční slevě.