Název je převzat z legendárního italskýho filmu z vosumdesátek, na fotce Laura Antonelli.
Ani jsem nevěděl, že vysoký školy maj rejting. Jsou lepší, horší, ještě horší. A – B – C – D. V áčku jsou ti fakt nejlepší, pět hvězdnejch škol, Top Stars. BlekFílds se držely v závěsu, kategorie B, 15 výbornejch škol. Slušná liga, celkem dle významu a velikosti v přiměřené společnosti.
Jenže letos jsme prej klesli – Céčko. Asi teda vodpovídá realitě, jsme na lajně s podivnejma školama, 20. – ??? místo. Člověka by to vyburcovalo k výkonu, ve sportu bych se snažil dostat zpět zuby nehty, vždy’t kdo by rád dostával na pr*el.
Jenže v BlekFílds je ticho po pěšině. Nikdo neřeší kvalitu menežmentu, nikdo jej nevolá k odpovědnosti. Jsme spokojení. Celkem by vo nic nešlo, kdyby nešlo vo prachy. Přišli jsme vo kolik? Deset – patnáct mega ročně? Na kolik let, než se vyškrábem zpátky? Pět let? Padesát, sedmdesát mega? A hrdost?
Stát se to v soukromý firmě, fotbalovým klubu nebo kdekoliv jinde, padaj hlavy. V BlekFílds se mlčí a vyčkává. Bude se možná hledat viník, ale tipl bych si, že to pude do ztracena. Jen nepřipomínat předvolební sliby Nejvyšší vo votevřený moderní špičkový univerzitě stoupající vzhůru. Někde by se to dalo vyhrabat. Nu což, nepovedlo se.
Jsem zvědavej, kdo vo ty prachy příjde? V historii to byli vždycky ti dole, protože ti navrchu si to vošéfujou. Nebo se to zašolíchá nějak jinak. Čert ví. Najdeme pseudoproblém a pseudonepřítele, na to jsme dobří.
Jenže teď se hraje vo rozpočty. Hra o peníze, který chce každej a který padají shora: MŠMT je šupne do BlekFílds, vedení si vodkrojí třetinu koláče a zbytek šupne níž, tam si voddělí nižší vedení svoji třetinku a prostý výkonný jednotky dostanou drobty. Systém padajícího ho*na. Při počtu cca 900 akademickejch a vědeckejch člověků to je tisícovka z každý vejplaty.
Tak kdo zaplatí ten pád ze středu dolů? Tváříme se, že máme k snídani kaviár a šampus s jahodama. Tlusťoch Jake nemá rád bublinky, dostane džus. Já nesnídám. Jsem připravenej.