Prej jsem jen negativistickej týpek, říkají vo mně lidi. Řek’ jsme si, že teda nebudu a popíšu vám malej zázrak, co se mi přihodilo v BlekFílds.
Potřeboval jsem poradit jak a co, protože ten „Papírovej dům“ nechápu. Domluvil jsem se, přišel jsem. Borec vypadal jinak než by měl podle BlekFíldskýho identikitu. Vysvětlil jsem mu celkem banální problém a on mi vše vysvětlil tak, že jsem to pochopil. Udivilo mne, jak je to jednoduchý a jak Kafemlejnek vysokejch škol je nezničitelnej. A docvaklo mi, kolik lidí mele kafe bez ohledu na jeho kvalitu. Možná bychom mohli dovážet z Nikaragui a pražit, aby bylo co mlít.
Odcházel jsem s pocitem, že konečně někdo, kdo má návykovej černej a sarkastickej humor, tedy dle světovejch psychoušů zvýšený markery inteligence. „Jsme jedné krve, ty i já…“
Možná by stálo za to založit „Klub sebevrahů“, nebo „Loď bláznů“, malej, výběrovej klub pro jinak smýšlející, možná by to mohlo bejt jedno z novejch člověčích pohlaví.
Možná by se stačilo vrátit v kole k „Zákonům profesora Parkinsona“, který by se měly učit povinně a všichni manažeři by z nich měli dělat státnice. Anebo to nechat tak a dál hrát „Božskou komedii“ vlastní důležitosti.
Jsem rád, že jsem ho potkal a že jsem vodešel vo něco chytřejší. Byl to malej zázrak.
Jo Tlustej Jake vytáhl „Veselý houby“. Prej porostou. Bude veselo. Namelu a dáme si kafe.
Pro sečtělý: Proložený citace v úvozovkách jsou vodkazy na klasiku i současnost doplníte autory či zdroje?