Kangaroo court
Klokaní soud, zajímavej pojem, kterej se dostal až k nám do BlekFílds. Už ho praktikujem, aniž by Vůdcové věděli jak se to menuje. Je to anglickej pojem, ten kolkan je tam kvůlivá Austálii. Není moc jasný jak to vzniklo, ale to celkem fuk. Podstatný je, co to znamená.
Na Wiki si najdete, že de vo proces, kde pravda nikoho nezajímá. Jde vo to vodsoudit někoho za činy, kterých se nedopustil nebo dopustil trochu jinak. Smyslem není určit vinu, smyslem je odsoudit. Fakta nejsou důležitý, ti co žalují, to dělají anonymně, nebo je jim slíbena anonymita či beztresnost, tak proč si neprásknout.
Klokaní soud taky nepotřebuje vobhajobu, tak ji rovnou neuzná. K čemu by mu byla? K čemu by mu byly názory jinejch, co by mohli říce o vobviněným něco jinýho? Takový názory jsou „zmanipulovaný“ a „osamocený“, zatímco Moc má pravdu. Práskání má svůdnou příchuť Moci. Naštval nás, tak ho prásknem, Hovado. A blbý je, že vždycky práskají ti mezi náma. Mezi váma. Mezi nima.
V historii se to táhne lidstvem, co sme se naučili mluvit. Žalování v dětství, svádějící had v Ráji s jabkem, Zuzana a dva starci v Bibli, pak tu byl jistej Sókrates v Aténách, čarodějnický procesy ve Velkejch Losinách, druhá světová, gulagy, dizidenti, odvolání ředitele GML v Brně 2009… Vždycky stejný schema. Vždycky stejný lidi. Vždycky stejný komplexy. Vždycky pochybná Morálka a nepochybná Pravda.
Tak až potkáte klokana v BlekFílds, nedivte se. Uvnitř areálu jsou jako doma. Dělají hop, hop, hop, hop…
Tlustej Jake říkal, že by je rád krmil.