Vždycky jsem je měl rád. Babička mi vymýšlela pohádky O panu Kostkovi, já vymýšlel svýmu synovi vlastní a tahle mne napadla dnes. Třeba ji někdy dopíšu… Je pro sousedovic kluka, jmenuje se Adam:
V zemi za sedmero modrými řekami a sedmero černými poli bylo Demokratické Království. Nevšímejte si tohoto oxymóronu, ale první panovníci byli skutečně voleni.
Byl podzim a byly volby a borec, jeden takovej nadrženej rebel, říkejme mu třeba „Hloupej Honza“, dopadl mimo jakákoliv očekávání dobře. Možná to byla náhoda, možná lid chtěl jiného Zvoleného, Čert by věděl. Stal se prvním náhradníkem Zvolených, první pod lajnou. Ty volby byly důležitý, protože Zvolení budou volit novýho Krále/Královnu (abychom to džendrově srovnali).
Hloupej Honza je tvrdohlavej a má rád buchty. Je línej a pecivál a nic se mu nechce. Dávno zapomněl, že byly nějaký volby, vrchnost je daleko, je lepší koukat po mladejch holkách/klucích (abychom to džendrově srovnali) a pokřikovat na ně z vokna. Jak říkám, nadrženej rebel.
Jenže Zlý Král či Královna (je celkem jedno, kdo sedí v jakou chvíli na trůně) moc chce moc. Je (a vždycky to byla) droga, jednou se napijěš a již nechceš jinak. To se ví od nepaměti, platilo to v prehistorii, platí to i dnes. A pradědečci před stoletím v Demokratickém království zavedli jasná pravidla – panovníka volí Zvolení jednou za několik let, už nevím za kolik.
Hloupej Honza je tak hloupej, že by to mohl pokazit. A navíc četl klasiky a jistej Niccolò vo tom psal před půl tisíciletím. Vykládal o tom, co věděl a četl lidu, protože lid moc nečte, mládež mu naslouchala, protože mluvil jasně, jadrně a bez příkras a takový mají mladý lidi rádi.
Tak ho nařkli, že je moc hloupej, má rád buchty a že každej ví, že cukr zatemnuje mozek. A přišel Osobní Biřic a dvě Úřednice a předali Honzovi befel, že musí ve jménu pryč z Království, protože je u nás třeba vymýtat Ďábla a bojovat za Čistotu.
Honza se vztekal, zuřil, ale Úřad Generálního Dohližitele stál za svým. Honza bojoval, psal na všechny strany, ale nepochodil. Úřady patřily Králi/Královně (abychom to džendrově srovnali) a úředníci byli loayální za všech dob, za všech panovníků.
Lidem to bylo jedno, jen si bokem šeptali „Už jsi to slyšel? Honza musí do světa…“ „Už jsi to slyšel?…“ „…slyšel?“
Jak to dopadlo? Nevím, ještě nevím. Jak říkám, Hloupej Honza je nadrženej rebel a s těmi to končí blbě. Ale zase pohádky končívají dobře. Další oxymóron? Uvidíme, až se to dozvím, dám vám vědět. Neumřu-li…
Pokračování příště… Dobrou noc.