Adam je takový čistý jméno. První Člověk. Vono to znamená totiž fakt „člověk“. Hebrejsky. Není ale pravda, že by byl první v abecedě, předstihlo ho několik dalších (jako Abrahám nabo Ábel, vo takovým Abelardovi nemluvě).
Ale vo tom nechci psát. Chci psát vo chytrejch knížkách, který asi do BlekFíds k top menežmentu nikdy nepronikly, natož aby je někdo někdy četl vo úrověň někde níž. Tuhle polemiku vlastně vyprovokovalo psaní v diskuzi pod jedním mým blogem s jistou dámou (ženou, dívkou, paní, slečnou…, vidíte jak se snažím být slušnej a korektní, Vaše Excelence?) mimo jiný vo čtení a vidění věcí.
Sáhl jsem se do svý knihovny a vytáhl namátkou pár knížek z Akademie, což je takový super nakladatelství z edice 21. století a zjistil jsem, že ty mý pitomý názory jsou asi pitomý jen v některejch souřadnicích, protože ti ctihodní autoři, který si vychutnávám znovu mi dávaj za pravdu. Jak jsem totiž vypadl z BlekFílds, začal jsem zkoumat různý pravdy, co nám tam univerzitní a fakultní Bohové rvali do hlavy a čuměl jsem na ně z různejch úhlů, protože to je nejlepší zkoumání pravdy z mnoha stran. A utvrdil jsem se v tom, že BlekFílds jsou fakt skanzen, protože svět se hejbe jinam.
Tak vám vo těch knížkách něco napíšu, kdybyste se chtěli poučit, vo čemž pochybuju. Menežment je totiž tak chytrej a poučenej PowerPointem, že žádný další jiný pravdy a pohledy nepotřebuje. V tom je ten sebežravej klam: vidí jen svoje pravdy a nepochybujete vo nich, protože nic jinýho nezná. A z moci ouřední poučujete ty vostatní vokolo. Když mu to stoupne do hlavy, přestanete vnímat to vostaní kolem a začne kázat Slovo Boží a chce pak stoupat po schodech co nejvejš, třeba až na samotnej prezidentskej Iron Throne.
Vono vždycky mne zajímalo, jak ti navrcholu BlekFílds, vod rektorky/rektory, přes prorektorky/prorektory, děkanky/děkany a proděkanky/proděkany (dámy maj přednost i v oslovení, mně je z tý korektnosti blbě, ale fakt se snažím, Vaše Excelence) vymejšlej pitomosti v „řízení lidskejch zdrojů“, „vědě a výzkumu“, v „pedagogice“ a co já vím v čem ještě, jak se říká těm nesmyslům, co vylezou ven mezi dav. Kde berou ty pravdy? Jestli jsou z nějakech rychlokvašenejch školení typu DIY nebo kdo vlastně je původním původcem všech tech hovadin. Kdy a čím to začalo?
P.S. Vždycky mne zajímalo, kdo vymyslel jako první kádrovej dotazník…
Ale protože v názvu je „Něco pro Adama“, tak se vrátím k tematu. Adam je vobyčejnej člověk, takže tvrdí (jako každej), že nemá čas číst. Nikdo nemá čas číst, přesto se vydávaj knížky. nNení to paradox? Nebo spíš výmluva, protože Adam neví co číst?
Nebudu rejt do BlekFílds, po diskuzi na pár onlajnovejch seminářích zjišťuju, že prostě lidi, když si maj vybrat knížku, přečíst ji a ješte vo ni něco chytrýho říct, tak to maj za nadlidskej úkol hodnej Héraklése (kdyby ovšem věděli, kdo to byl a že těch nadlidskejch úkolů měl tucet).
Takže jak na to nemít ty výmluvy a mít čas na čtení:
A) Míň a efektivněji spát
= dělený spaní = polyphastic sleep. Je to na vás, ale z vlastní zkušenosti vím, že se to dá. Důležitý je si říct, jak využiju ten volnej čas: právě třeba na čtení chytrejch knížek. Je lepší spát děleně pět, šest, sedm hodin denně, než těch profláklejch vosum v kuse vod večera do rána. A pak po půlnoci je boží klid, nikdo nevolá, nevotravuje a máte čas jen sami pro sebe.
B) Jídlo a pohyb
= míň žrádla vás probudí k duševní činnosti. Já držím přerušovanou hladovku (intermittent fasting), což má výhod hned několik: líp spalujete, jste duševně čilejší a ušetříte čas. Já se snažím vo „warrior diet“, není to tak hrozný, jak by se zdálo. Taky je dobrý si hlídat kvalitu, kterou do sebe ládujete, ale to je na samostatnej blog někdy jindy. Jsem sice žravej typ, ale de to. Výhodou je, že můžete jíst cokoliv vám šmakuje a kolik toho sežerete. Vo pohybu nemluvím, to je moje slabá stránka. Ale jak říká muj doktor: „Hejbat se musíš.“
C) Rychlý čtení:
To jej jen vo praxi, cviku a technice. Dá číst docela rychle, dá se naučit 300 – 500 slov za minutu, což jsou až dvě normostrany A4. Taky se nemusej číst jen voběžníky a zprávy, kterej každej kolos vydává sám pro sebe, stačí si jen položit votázku „co se stane, když to nebudu číst?“ A poctivě si odpovědět….
Chce to jen techniku, jako všechno vostatní. Ale benefit je jasnej, průměrnou knížku vo 200 stranách dáte s přehledem za vodpoledne (nebo jednu – dvě kratší noci).
Takovýdle psychický vychytávky se ovšem málokdo chce učit, protože makat sám na sobě je dřina a je jednodušší napsat nějakej blábol vo akreditaci, cílech a kompetencích, či nic neříkající voběžník. Zvykli jsme si číst sračky a podstatný chytrý věci nám unikaj.
P.S. Pokud něco čtete a nestydíte se za to, hoďte
– tip a hodnocení a nějákej názor, proč to čtete, kolik to má stran a jak dlouho to čtete –
dolů do komentářů. Nejzajímavější kniha dostane sladkou vodměnu: 5 belgickejch pralinek nebo něco takovýho lahodnýho, dám to z vlastního kapesnýho.
Deadline: Na Mikuláše to uzavřem.
Co konkrétně jsem přečetl a považuji to za chytrý a mohli byste to číst taky, vo tom příště.
Tlusťoch Jake se mne ptal, proč čtu, že je to zbytečný, protože všechno se stejně nedá přečíst. Že prej mu stačí jídelňák na jedný stránce.