Nemám rád konce roku, Vánoce a jiný nucený radovánky. Časy, kdy jsme pařili první ligu jsou nenávratně pryč. Nesnáším přání vo tom, jak budem lepší, bude líp. Jsou to jen plané naděje a Naděje, jak známo, zůstala uzamčená v Pandořině skříňce. Letos navíc jsem musel krotit Žravou, protože prostě posledního půl roku se snažím dokázat vodborníkům, že zhubnout lze vůlí bez počítání kalorií a dlouhejch běžeckejch či cyklistickejch maratónů.
Nicméně mám rád lidi, co se vymkli kontrole a nezapadaj do systému vědeckejch poznatků, lidi Anarchisty s velkým A. Teď vo jednom zrovna čtu, je to Iceman, člověk z Doby ledové, nějákej Wim Hof, co nahej běhá po Severním polárním kruhu a přepisuje tabulky normálu. Je vo něm autobiografická knížka. Wim Hof. Ledový muž. A z ní je ten nádhernej citát, přesně v duchu dialektickýho leninsko–marxistickýho materializmu. Fakt borec, kterej mne přesvědčuje, že všechno je v hlavě.
Tak co všem popřát do novýho roku? Abyste měli hlavu. Vlastní hlavu. Abyste si ji udržovali, vážili si ji a nepoužívali ji ku splachování.
Čest (práci).
Citace z knihy: Wim Hof: „Wim Hof. Ledový muž“.