Je jedno, jestli média tesají texty do šutru, čmárají vobrázkový písmo na papyrus, ryjí do hliněnejch tabulek, tiskne je starej Gutenberg, nebo jsou v elektronickým prostoru. Bohové a Bohyně potřebují pozornost. Voběti, modlitby, vobřady nebo aspoň se vo nich musí mluvit.
A když si člověk, co vopustil BlekFílds myslí, že jsou pryč, že zmizeli v jeho zapomnění, vždycky se připomenou. Nevím jak je to možný, ale lidi mi posílaj vodkazy, kde ódy na BlekFíldský bohy píše někdo jinej. Já to čtu ze zvědavosti, jestli se něco nezměnílo a ejhle. Změnilo. Akorát že BlekFílds jdou proti trendům, místo dopředu jdou na vopačnou stranu.
Zajímavá úvaha je vo samotný Bohyni, co jak říká šuškanda, chce bejt Nejvyšší bohyní na Hradě všech Hradů ve „Městě, jehož sláva se hvězd dotýká”, na českým Olympu. Bohyně poskytla rozvohor vo svým božským Egu, kterej najdete na idnes a ve kterým mluví vo tom, jak je báječná a spravedlivá a in. Co jinýho by taky bohové měli říkat? Jako moderní bohyně používá moderní výrazy, který moc nedávají smysl, ale nakonec který zaříkání ho davaj’?
V tomhle článku, jistej autor z Ostravy, co nemá vůbec nic společnýho s BlekFílds, přemejšlí a rozebírá právě ty nesmyslný zaříkávadla a vyvozuje z nich nelichotivý závěry, kterejm vočití svědci (jako např. já) musí dát za pravdu. Říká-li Bohyně A, autor říká B. Názor si udělejte sami.
Do toho vyšla zajímavá tenká knížka Libora Bendy vo akademický svobodě. Pokud si to dáte dohromady, zjistíte, že myšlenkovej moderní svět, kterej by akademickej prostor měl zahrnovat jde jiným směrem.
Nechtělo by to změnu? Třeba změnu rituálů a modliteb? Nebo bohů? Nebo alespon vosoboní statečnosti? Nevím, já svoji změnu prožívám a jsem tomu vděčnej. Najednou si můžete číst, přemejšlet, tvořit či bádat svobodně a zjistíte, že instituce jsou na nic, protože právě ten skutečnej konformismus je úžasnej.
Mimochodem ten Grahamův článek je hodně zajímavej a inspirativní. Do kterýho kvadrantu patříte? A do kterýho patří Bohyně a jednotliví Polobohové. Kam asi patří Houbař?
God Save the BlackFílds.
Tlustej Jake říkal, že by v tom covidu chtěl něco číst. Tak jsem mu dal knížku Američtí bohové vod jistýho Gaimana. Četli jste ji?
Pro korektnost uvádím zdroje:
NOVOTNÁ, Karolína. Stereotypy nejde bořit silou, snažím se být ženám inspirací, říká Nerudová https://www.idnes.cz/ [online]. 20.2.2021 [cit. 2021-02-26]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/danuse-nerudova-inspirativni-zeny-mendelova-univerzita-rektorka.A210216_132905_domaci_knn
KECHLIBAR, Marian. Boření stereotypů stereotypy, aneb filtr na konformisty. Https://kechlibar.net/ [online]. 20.2.2021 [cit. 2021-02-26]. Dostupné z: https://kechlibar.net/2021/02/20/boreni-stereotypu-stereotypy-aneb-filtr-na-konformisty/
KECHLIBAR, Marian. Paul Graham: Čtyři kvadranty konformity. Https://kechlibar.net/ [online]. 27.7.2020 [cit. 2021-02-26]. Dostupné z: https://kechlibar.net/2020/07/27/paul-graham-ctyri-kvadranty-konformity/
BENDA, Libor. Akademická svoboda jako filosofický problém: pravda, spravedlnost a profesionální odpovědnost. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2020. ISBN 978-80-7419-304-0.
GAIMAN, Neil a P. Craig RUSSELL. Američtí bohové. Ilustroval Scott HAMPTON, přeložil Ladislava VOJTKOVÁ. [Praha]: Crew, 2019. ISBN 978-80-7449-717-9.