Na webu se objevilo zajímavé a velmi razantní stanovisko Houbaře vo tom, že Zelení stojí za Mediky a plně je podporují, zatímco Vláda se chce zavděčit voličům. Pominu politickej kontext, kterej se tváří jen jakoby nevinný stanovisko jednoho z Polobohů BlekFílds, nicméně vedlo mne k malé úvaze vo lidství samotným.
Za prvý je divný, že ve citovaným zveřejněným stanovisku dotyčnejch děkanů lékařskejch fakult nic tak hrozivýho jako „hrubý zásah nejen do soukromí studentů, ale především jejich možnosti plnit studijní povinnosti s dopady do kvality vzdělání” není, takže vlastně jde vo lehkou manipulaci názorů.
Perlou prohlášení je taky myšlenka „ Nemocnice, jako každý jiný zaměstnavatel, mají více standardních možností, jak řešit nedostatek pracovní síly, zvláště té nekvalifikované.” Asi potřebujou poradit vod myslivců, protože jejich Bohové si s tím neví rady, možná to bude tím, že nejsou z BlekFílds. Ubohej menežment špitálů, kterej neví, kde nabrat lidi.
Za druhý lidský člověčenství je založeno na jistý pospolitosti a již anglickej básník John Donne psal vo hraně, která zvoní všem. Jenže v Blekfílds místo hrany (tedy umíráčku) zvoní střelba z flint. Teda já vosobně bych byl radši, kdyby mi jehlu do ramene vrazil nedoštudovanej medik nebo holka ze zdravky než povaleč z ulice. Šance, že ji nezalomí či nevolízne je docela slušná, nemyslíte?
Za třetí zdravotnící maj plný zuby služeb nočních, dvanáctek, nebezpečí a nervozity pacošů, což zjistíte třeba tak, že někdo blízkej slouží ve špitále a je celkem jedno na kterým postu a je rád, když vypne na pár hodin. Jen to věčný voblíkání do vochranejch voděvů, gumový rukavice, dávat bacha, jestli na vás někdo neprskl, vo krvi nemluvě. Permanentní stres. Cesta domů po každodenním Covidtestu s vobavama, jestli náhodou nekecá. Vo bolestech unavenýho těla nemluvě.
Podle mne jde vo válečnej stav a to platí jiný pravidla. Nefandím Generálnímu Vrchnímu Velitelství, ale chápu, že je těžký udržet morálku a touhu po vítězství. Churchill říkal „krev, pot a slzy”. Vosobně moje údajný sexy pochybení je úplnej prd proti veřejnejm názorům vrchních činitelů BlekFílds.
Tlustej Jake se mne ptal, jestli Houbař taky furt nosí vochranej voblek, z Tajveku a gumový rukavice a pro sichr si je mění po každým jednání. A jestli taky maká dvanáctky, noční, víkendy. Vlastně nevím, ale jistě by měl
A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.