Co jsem se naučil novýho

Od svýho vyhoštění z republiky BlekFílds jsem se naučil jedno: Bejt nezávislej na čemkoliv je nejlepší alternativa života. Je to filozofie bezdomovců, ale ta svoboda, kterou to přináší, je úžasná. Můžete-li poslat protistranu do hajzlu bez ohledu na její pozici v struktůře a říct, hele fajn, ale já to nechci, nechci tvý prachy, je to ta opravdová svoboda. Těžko si představit, že zákazníkovi řekne prodavač „víš co, tobě to neprodám!”, student pedagogovi řekne „víš co, narvi si ten debilní zápočet do špic” či podnikatel, kterej klientovi řekne „strč si ty svý prachy za klobouk, mně ty tvý ofuky nebaví”.

Dnes jsem to udělal v rámci drobnýho přivýdělku a zase jsem svobodnej. Míň peněz ale klid v duši je Win-Win výsledek. Život je krátkej a čím víc se blížíte k finále, tím víc se zkracuje.

Vracím se k myšlence „nebaví tě bejt sešněrovanej pedagog ve škole, která preferuje úplně něco jinýho? Založ si vlastní školu!” Kvůli zdraví a kovidu jsem to musel na rok odložit, ale hurá, zase jsem se do toho ponořil. Bezdomovacká filozofie mne naučila nic neinvestovat, nic neočekávat. Ukázali mi to borci z hospody, kam občas zajdu: žij naplno ze dne na den. Žádný plánování, buďto to jde, nebo nejde). Anglicky se tomu říká „simplicity” a lidi z toho dokážou udělat vědu. Koneckonců jako ze všeho. (Nejvyšší level je dělání vědy z vědy. To báječně uměj bohové a polobohové v BlekFílds, protože je to odděluje od ostatních. Koneckonců to teď rozebírala Bobošíková na JůTjůb.)

Předdůchodce. To je stav mysli. Jůchů, mám povznesenou náladu. Asi zase začnu psát. Číst. Přemejšlet.

Mějte se.