Vždycky jsem měl úcty k chytrejm lidem s titulama, takovej těm co maj bílý vlasy a jsou sečtělý a když něco řeknou, tak to není pitomost. K úctě mne už vedl otec, musel jsem nahlas zdravit pana profesora Konečného a von vždycky smekl klobouk a uklonil se, pohladil mne po vlasech a zeptal se, jak se mám. Na střední to byli Páni Profesoři a Profesorky a přestože jsme se s nimi potkávali po hospodách a popíjeli pivo a kořalku, vždy tam byla ta posvátná úcta. Na vysoký mne vedl Pan Profesor Denk. Píši schválně velký písmena, protože chodili, nadávali nám, že to není dobrý a že to máme dělat líp a jinak. Pan Profesor Denk nám nosil časáky z kapitalistický ciziny, který mu chodily protekčně z ciziny a říkal „Čum na to, takhle se to dělá.“
Taky to sloužilo k tomu, aby jeden věděl kdo je kdo. Mělo se za to, že profesoři a docenti jsou hodně chytrý a kapacity, doktoři léčí, magistři byli v lékárnách a rozuměli pilulím. Ve Vranově (nad Dyjí, aby nebyla mejlka) na náměstí byl “Pan Drogista” a rozuměl pracím práškům a barvám na plot. “Mistři dělali kumšt a “Pan Mistr byl boss na dílně. Nikoho moc nezajímala partaj ani klan, do kterýho patřili. No jo, minulý století.
V BlekFílds je to jinak. Nejen, že docenti a profesoři jsou jen některý, ale zavedli jsme i polodocenty. To jsou docenti, co jsou docenti a nejsou docenti, protože ta jejich docentůra je i není současně. Mohou brát peníze, ale nemohou bejt hlavou voboru. Mají-li totiž titul ze Slovenska, tak to je prej v rámci Evropské unie polotitul. Kde se hodí, platí, kde se nehodí, neplatí. Nevím podle čeho se to řídí, ale Tluťoch Jake říkal, že je to podle směru větru. Záleží vodkud fouká. Nevím, jak to rozlišovat, možná by se ten jejích polotitul mohl psát kurzívou. Nebo bychom mohli říkat „malej docent“ a „velkej docent“.
Vo tom, že by to mohla být diskriminace se nesmí mluvit. Je to zkvalitnění procesu, protože jen v BlekFílds vosvícenej menežment ví, jak má vypadat správňáckej docent a profesor. Taky ví, jak má vypadat správněj vobor na vysoký škole. Nebo nemá vypadat. Co se vědeckejch vosobností týče, tak před sto lety tu byl jistej Brouk Pytlík, kterej rozuměl všemu, protože se narodil v dřevěným zábradlí v kině a tam všechno shlédl.
Třeba dyzajn je naprosto nehodnej akademickejch poct, protože to umí každej a jen ti, co se umí voháknout a mají rozevlátou šálu jsou ty pravý vosobnosti. Tlusťoch Jake mi jednu chtěl koupit, ale měli jen modrou s pukem a to jsem vodmítl.
Jo a abych napsal něco pozitivního: Dneska jsem měl radost ze svejch studentek a studentů. Donesli krásný nápady, kreslí a některý to evidentně baví. Jednoho ani nemusím učit, jen čumím co donese. Na to nemusím mít šálu, ani bejt docent. Juch, juch, mám z nich radost.