22. červen je dnem bez kalhot
V BlekFílds je všichni maj, ale ve světě a ve ctihodných městech jako je Londýn nebo Novej York to vesele slaví. NoPantiesDay. Úplně jsem na něj zapomněl. Nikam nejdu, tak si gatě sundám alespoň doma při on-line komunikaci.
Nějak jsme ztratili pojem vo srandě. Všichni jsme zvážněli, čučíme po sobě, za rohem vykukuje Bratrstvo kočičí pracky. Korketnost vymývá lidem mozky. Jak mi napsal jeden maník, norskej, českej a navíc profesor (je to všechno dohromady současně): „Před sto lety sem táhly ideologické smrady z komunistického Východu, no a teď zase ze Západu, přesněji řečeno ze superlevičácké, dnes módně komoušské Ameriky. A dnešní feministky jsou asi úplně nejhorší.“ Díky J.
Bejt ředitel Zeměkoule nabo aspoň v BlekFílds, nařídil bych to befelem. Bylo by fajn jít v prvomájovým průvodu (mladší ročníky si najdou na Wiki, co to bylo) důstojně v saku se šlajfkou či kostýmcích a klobouku bez kalhot areálem sem a tam. Poďme to nachystat na příští rok. Sraz u šaliny. Skrz BlekFílds tam a sem.
Přece trocha srandy by neuškodila.
Tlustej Jake říkal, že půjde taky, přestože tu není není doma. Jen aby bylo teplo a nenastyd mu… pinďour.