Furt přemejším, co to znamená. Vždycky mne to popadne, když jdu kolem plotu v BlekFílds a vidím ty rezavý sloupky. Kdyby mne nevyrazili, koupil bych si barvu a každej den jim to natřel. Akce „Jeden sloupek denně“. Tedy pokud by nepršelo, protože za deště to nemá cenu.
Taky přemejšlím, jestli když do jedný části teče, protože lidi přestali žrát (jíst pro citlivý povahy), tak se má investovat do umění. Von kumšt je záludnej, jeden nikdy neví, za kolik se v budoucnu prodá.
Jeden můj kámoš říká, že pravdivá cena kumštu se ukáže jen na aukci. V dražbě totiž dílo (či věc, nemovitost, cokoliv) má takovou cenu, kolik za ni někdo je vochotnej vysolit. Je to fakt asi vobjektivní pravda.
Tak jsem se díval, jen tak pro srovnání, na ceny jistýho Petra Kvíčaly. Proč jeho? No je skoro stejně starej jako já, v Brně je to hráč ligy a taky chtěl jsem někoho, kdo už tvoří nějákej čas. Je to bejvalej muzikant a člen undergroundu. Řekl bych „mánička“ předrevolučních dob. Maká v oblasti ornamentu i výtvarna v architektuře, což je fajn. Je zajímavej.
Prošel jsem si aukce jeho věcma, našel ceny od 20 max. do 220 kilo. Takže 450 k je moc nebo málo?
S péčí řádného hospodáře.
Matematická úloha pro hloubavé hlavy:
Stojí–li 2,5 kg barvy 600,- Kč a natřeme s ním 30 sloupků, kolik sloupků natřeme za 450.000 Kč?