Libor vo mně řekl, že jsem hráč a vyhodil mne. Prej mu kazím děcka. Blondýna, jeho žena, neudělala vůbec nic, jen nečinně přihlížela.
Jo vy nevíte kdo je Libor? Jak bych ho popsal? Týpek přes padesát, podsaditej, kila navíc, je z dědiny, má les a rád vo něj pečuje, má rád houby a vobčas chlastá s myslivcema pivo. Bejvalej fotbalista, ale co nehraje, přibírá a tloustne. Jeho žena, říkám jí Blondýna, je drobnější, nezáživná, myslí si, že svět se kolem ní točí. Důležitá jak prkýnko vod, no však víte.
Jejich děcka jsou už dospělý, maj` přes dvacet nebo tak nějak. Něco jsem jim vykládal vo životě a Libor se naštval, že melu nesmysly, prej je kazím, šel a vyrazil mne z baráku. Prej mám jít pryč, prej do jeho děcek klavírovat nebudu. Je mi jich líto, nic se nenaučí.
Tak jsem šel. Vyženil jsem je. Příbuzný si nevybereš. Moc se nemůžeš ptát, kdo je kolem, jen se můžeš hádat nebo mlčet. Zkazilo mi to den.
Musel jsem to někam napsat, abych to ze sebe dostal. Sorry.
Jen počkej, Zajíci.