Vyberte stránku

Nevím, jestli jsem nezklamal své čtenáře, ale dal jsem si voraz. Na prastarý chatě s výhledem z trochu jiného úhlu na Historii jsem polehával na zahradě, sbíral popadaný letní jabka a dělal z nich mošt, kterej jsem pak pil. Přemejšlel jsem, četl jsem a hlavně se pokoušel posunout kousek dál vod BlekFílds s těma srágorama, co jsou in. Přišel jsem na pár zajímavejch myšlenek a ty teď se snažím přepsat, popsat a šoupnu je sem, zase aspoň jednu denně, abych alespoň trochu zalepil tu letní díru.

Vono bylo docela fajn vegetovat bez internetu a bez chytrýho mobilu. Měl jsem s sebou jen takovej minimobil, co umí jen telefonovat a eSeMeSkovat a je velkej jako kreditní karta. To je totiž skutečnej pokrok, vod ničeho přes super-krám zase zpět k ničemu.

Výhoda mýho azylu na Vranclu má několik poloh: výhled na zámek a vo kus vedle na hřbitovní zeď vás spojuje s historií a pokorou. Memento Mori.

Řev ptáků, raní rosa a spousta zeleně vám přináší klid, kterej suprově ruší vyhlášenej sousedův kohout (vo kterým ví i náměstek ministra a chystá inovaci regulací v NP). Takže zase paradox.

Samota uprostřed turistickejch lidí, kdy nemusíte nikam chodit, protože moc nejíte (přežil jsem na kombinaci zralejch rajčat a kozího sýra), pijete ty zmoštovaný jablka a chodíte na sedmdesát let starej sucháč, kterej děda postavil s výhledem do zeleně (teda když si necháte votevřený dveře) a otec interiér pobil bezpečnostníma a informačníma cedulkama („Nevstupuj bez ochranné masky“).

V noci, když musíte ven, tak tam svítěj hvězdy, protože je tam tma díky jakýsí zóně, což je kladnej čin.

Takže přemejšlíte, dumáte a nacházíte mír a vyrovnanost. A BlekFílds jsou vám u prdele, protože jsou daleko a vy najednou víte, že nestojí za to. Svoboda je důležitá, svoboda člověka i ducha a myšlenky. Svoboda toho, co řeknete. Svoboda beze strachu. A to se uvnitř voplocenýho areálu nenachází.

A tak se válejte ve stínu u škopku a čvachtejte se v teplý přehradě a přemejšlejte vo tom, jak nesvoboda a nechuť křiví hřbet a jak za to nestojí a že daň, kterou člověk platí za držení huby je úděsně vysoká, protože kalí pohled do zrcadla na vlastní ksicht.

Tlusťoch Jake si koupil slamák zůstal v Brně, prej teď houby roste.