Vyberte stránku

Čet jsem článek vo kolegovi, co je tak dobrej, že jsem zezelenal závistí. Viděl jsem video k novýmu roku, který bylo plný kapříků a postav v bahně rybníka, že jsem dostal chuť na rybí polívku. Nápady hodný velikosti osobností, pro který pracujem. A pak že nemám rád Vánoce.

Televizi nepouštím, abych nebyl moc happy. Vypnul jsem mobil, na maily neodpovídám. Vytáhl jsem nejtlustčí knížku v knihovně, Jung, Freud a Sabina, bezmála šestset stran malých písmenek a do BlekFílds nepáchnu, dokud to nepřečtu. A pak že nemám rád Vánoce.

Jídlo na čtrnáct dní co nikdo nechce, cukroví pro ptáky, falešnej blahobyt, abychom zapadli do šedi kolem. Úklid celýho baráku, co kdyby někdo přišel, stromek za stovku ve výprodeji stojí nakřivo a leskne se ozdobami, který patří do krabice. A pak že nemám rád Vánoce.

Venku prší, syn je velkej a paří pořádnej vodvaz ve vedlejší cimře na elektrickou kytaru, svíčky na stromku nedrží a večeři uvařil soused. Dárky, po kterejch už dávno nikdo netouží, nebalíme, prej to není in. A pak že nemám rád Vánoce.

Šťastný a veselý. Už aby byly fuč.