Neobecná úvaha z jednoho baráku v BlekFílds.
Jsou jen dvě strany mince: kantoři a študenti. Dycky to tak bylo, je to jediná možná cesta pokroku. Vod někoho se něco naučit.
Kantor, učitel, akademickej
První věc je, že to člověka musí bavit. Musí ho bavit učit. Musí chtít učit. Je to lehký one man šou, který naplňuje vlastní ego, je to možnost předávat, co jeden umí. Musí to mít v hlavě uspořádaný, páč jinak je to zmatek. Učit je vo poslání, dycky bylo a bude. Proto v minulejch dobách měli kantoři na všech stupních úctu vokolí.
Systém
Systém je kolbiště aréna. Systém by měl nastavit co nejlepší podmínky oběma stranám, proto vznikl, aby člověčenstvo přežilo a šlo dopředu, jinak bychom se vychcípali navzájem. Systém je sluha, kterej stanoví mantinely, pravidla a měl by bejt pružnej a posouvat vše dopředu. Měl by bejt votevřenej změnám, měl by běžet maraton na pozici, která mu náleží a která se vočekává. Bohužel klopýtá někde vzdadu, schovává se, ale tváří se, že je Top. Systém dopředu posouvá revolta proti němu, jistá dávka anarchie.
Student
Student je někdo, kdo se chce učit. Měl by důvěřovat kantorům a bourat systém, chtít, aby se systém měnil k lepšímu. Měl by revoltovat a křičet „já chci bejt nejlepší, dělejte voba něco“. Měl by se ptát tak dlouho, dokavád nedostane vodpovědí. Měl by se hnát dopředu hlava nehlava a nutit kantory i systém k akci. Je tou hybnou silou a pokud narazí na strnulost, měl by spustit revoluci.
Kantor v BlekFílds
Nasranej nedoceněnej jedinec, nasranej na prostředí, na vokolí, na všechno. Nebo nenasranej, protože nevidí a nechce vidět. Je zahrabanej za hradbou svý vodbornosti a nic jinýho ho nezajímá. Nic ho nežene vpřed, protože Systém na kantory prdí. Učí dle rozvrhu, konzultuje práce, vede. Nic moc víc. Vo přemejšlení nad širšíma souvistlostma, filozofií, nečím navíc, nevím. Nikdo mu nepomáhá, takže dřív nebo pozdějc vyhoří a shoří v Pekle.
Systém v BlekFílds
Systém ustrnul před lety v jakési strnulé poloze a začal kamenět. Rezignoval na vzhled, užitečnost a jednoduchost. Vo Occamově břitvě nikdy neslyšel, vo přívětivosti k uživatelům taky ne. Vobčas se pohne. Je impotentním starcem nechápajícím, kam vokolní svět valí. Tváří se jako úžasnej borec a je to stará herka. Vod vizáže, grafiky přes srozumitelnost až po službu. Chyba je v jeho bozích – zadavatelích, stvořitelích a živitelích, ale to je na samostatnou úvahu. Rozhodně vytváří divný prostředí a doplněn výnosy a befely vrchnosti je v podstatě mrtvolou nesloužící nikomu.
Študenti v BlekFílds
To jsou stejní jako jinde. Mlčí a vyčkávaj, jak to dopadne. V podstatě touha splynout s masou, zapadnout a proplout systémem. Jeden nepozná, jestli chtějí nebo nechtějí. Netouží po vzdělanosti, touží po tom to mít za sebou a získat Papír. Nikdo jim neřekl, že strnulost je jejich problém, nikdo jim neřekl, že svět na ně nečeká, že svět se změnil a mění. Nechtějí hořet touhou po tom bejt co nejchytřejší, co nejlepší. Nikdo jim neřekl, že to bejt chytrej znamená mnoho vobětování a vodříkání. Plují ve větru a netuší kam.
Tlustýho Jakea problémy nezajímaj. Kór po ránu, po snídani. Chápu.