Tak jakej bude tentokrát?

Je poslední den roku a já nikam nejdu, nic nezapínám a vychutnávám si samotu bytí, klid a dobrou knihu. Žádnej alkohol ani doutníček, přestože jsou na dosah v top kvalitě. Z principu už několik let dávám přednost netrávení Silvestra před nuceným veselím. Stárnu…

Chodí mi přání radosti a štěstí, ale nějak to neumím strávit. V poslední době vnímám čas jako linku bez legendy, stejně jak ho lidé vnímali v dávný minulosti, bez čísel a názvosloví. Je to osvobozující rytmus, protože můžete použít španělsko–jihoamerický “mañana” a svět se nezblázní. Silvestr, Novej rok, to jsou jen názvy, kašlu na ně,, život se přehoupl blíž ke smrti než ke zrození.

Má to svý výhody, odnaučil jsem se bilancovat, odnaučil jsem si přát lepší rok, protože, když se ohlídnete zpět ve vlastním životě a vzpomenete si na svý přání a naděje – kolik jich vyšlo v závislosti na číslovce pro daný rok či den? Ti, kdo jsou sečtělí, ví, že „Naděje umírá sice poslední“, ale je stejně zamčena v Pandořině skříňce a pokud je mi známo, od dob řeckejch bohů ji nikdo mimo zmíněnou dámu neotevřel. A neotevře, Zeus na to dohlíží.

Možná máte pocit, že je to pesimisticky a že to nepatří k přelomu roku, ale já si myslím, že když vám dojde ten věčnej Kolotoč Bytí, tak čísla a písmenka ztratí význam a vy můžete mít pocit, že jste součástí něčeho většího. My lidi, zvířata, brouci, rostliny, vesmír. Nevím, jestli to větší je Bůh nebo Nature, ale dává to životu smysl. Kéž by to pochopil Svět.

V moderním světě se tomu říká “simplicity”, ale je to jen prostej návrat k jednoduchosti, s čímž (mimochodem) přišel jistej William Ockham asi před osmisty lety. Zjednodušujte svůj život i životy ostatních a nedejte se zmejlit hezkejma řečičkama o systému a o tom, že to tak musí bejt. Nemusí. Je to vaše volba a vaše svoboda.

Tak se mějte a usmívejte se a přemejšlejte o koloběhu vlastního života…